Mariánčina filosofická půlhodinka: YouTube vs. blog

Ahojky,
po trochu delší době je tu další článek, tentokrát na téma youtubu a blogu. Co Vám osobně přijde lepší? To mi určitě napište dolů do komentářů, každopádně já to vidím takhle;

Youtube má plno výhod, je známější než blogy. Lze na něm snadněji vyhledat určitý kanál, či jenom video. Máte mnohem širší škálu možností. Můžete lépe vyjádřit Vaše pocity; smích, pláč... Můžete si do videa přizvat mnohem více lidí a točit různé challenge. Lidé vás prostě uvidí. A uvidí všechno co jim ukážete. Uvidí, jak se tváříte když něco říkáte. V tom je youtube lepší, můžete si lidi snáz získat, protože uvidí, že to co myslíte říkáte opravdu vážně. (tedy nechci tvrdit že na blogu nikdo není upřímný apod. doufám, že chápete jak to myslím. not bad) Ale pak je tu ta druhá stránka. Ta negativní. Vemte si, kolik zabere času, než se na video připravíte. To musíte mít dobré světlo, upravit se, abyste nevypadali jako ananas. (jedna z dalších věcí, proč preferuji blog) A kamera? Víte kolik stojí kamera a stativ? Světla? Mám o tom obrázek a není to moc pěkné. Další věc je soukromý. Youtube vám nenechá skoro žádné soukromý. Lidé vidí alespoň část místa, kde žijete. Pokud se proslavíte, poznávají vás na ulicích. Možná to někomu děla dobře, ale já jsem ten typ co je spíš tichý a všechno kole sebe pozoruje. Rozhodně by mě to štvalo, co vás?  No a stříhat to? AUFKM? Nechci být sprostá, proto používám jen zkratky, ale vážně by mě to nebavilo.
Blog je prostě něco pro mě. Nezabere to tolik tolik času. Kecám, zabere to plno času, než  i všechno nastavíte, ale pořád je to míň než stříhání videa. I psaní článku zabere mnohem méně času a to je v podstatě o stejném obsahu. Ano, dá hodně práce dělat fotky a podobně, ale přece jen to není tolik. Ale jsme zase u toho, co jsme zmiňovala na začátku  článku. Máte mnohem menší možnosti, co se týče vyjadřování emocí. Lidé neuvidí jak se tváříte u psaní článku a nemůžou vám alespoň trochu "pomoct" nebo podpořit. Když napíšete veselý článek, ale za klávesnicí budete plakat, tak z blogu nebudete mít radost, protože víte, že to je jenom maska. Já nesnáším masky, ale lidé mě znají jinou než jaká jsem. Hrozně mě to štve, protože pak se mnou jednají tak, jak se mi to nelíbí. Nikdo mi nevěří, když se pokusím říct jaká jsem a proto radši mlčím. Pokud si tohle čte někdo ode mne ze třídy, užijte si to, pobavte se u toho, je mi to jedno. Nebo spíš není. Není mi jedno, co si o mě lidé myslí, ale musím se smířit s tím, že nějaký typ člověka prostě názor nezmění.
Pardon, trochu jsem se odklonila od tématu. Možností, jak alespoň trochu ukázat jak se "tváříte" jsou smajlíci. (přijde vám tahle věta stejně divná jako mě?) Ale i to se váže na to, co jsem napsala o "smutné blogerce".
No a tohle byl asi tak můj výhled na věc. Napište mi, co se zdá lepší vám.
xoxo.