Tak jsem tu zase s dalším článkem...Víte, pokud sledujete české youtubery, tak víte, že mají videa jako 'Čaj s Teri' nebo 'Polemizování s Gabčou' a já mám zase články těchto typů. Kde budu psát co se mi za poslední dobu stalo. Jaké mám pocity. Na co se třeba těším...^^
No, ještě se o tom moc neví, moc se o tom nezmiňujeme, ale s kamarádkami jsme založily taneční skupinu. Zatím nebudu prozrazovat jméno, ani nějaké detaily. Ale co se stalo? Byl prodloužený víkend a my jsme si z neděle na pondělí udělali 'soustředění', jestli mě chápete. :D Vážně jsem si to užila.^^
Další věc. Víte, mám docela problémy ve společnosti. Jsem spíš introvert. Jsem ráda doma, kde mám svůj klid a když jdu někam mezi lidi, většinou to končí tak, že jsem někde v koutě. Strašně moc lidí (a poslední dobou o to víc) mi říká věci typu že jsem asociál apod. Taky mám poslední dobou čím dál víc konfliktů na sociálních sítí. Např. na asku. Někdy mám pocit, že vůbec nikoho nemám, jindy si zase myslím, že mám ty nejlepší přátele na světě a jsem vážně šťastná...Ale nevím, čemu mám věřit víc. Nikdy si nejsem ničím jistá. Vždycky přijde někdo, nebo něco, co všechno dokáže zkazit. A to je mi líto. Mám pocit, že mě lidé neznají tak dobře jak si myslí. Mám totiž pocit, že se mezi nimi docela dost přetvařuji. Ale jednu věc, kterou jsem se rozhodla udělat, se snažím dodržovat. Ano, moc to nejde a když už, tak velice těžce, ale ta věc...rozhodla jsem se distancovat od svojí třídy. Prosím, neříkejte mi, že je to hloupost, Vím to. Budu s nimi muset být nejspíš až do maturity, mamka mi nedovolí přestoupit. Ale důvody? Všichni mi přišli strašně moc falešní. Byli milí a pak Vás za zády pomlouvali. Nebo se ozvali jen když něco potřebovali...O takovéhle 'přátele' nemám zájem. Upřímně? Pořád čekám na někoho, kdo by mi fakticky porozuměl. A od koho by iniciativa přišla sama od sebe. Nejsem ten typ člověka, který za někým přijde a začne se s ním v pohodě bavit. O to horší to je, když se mi někdo líbí a vážně moc ráda bych si s ním promluvila. Mám strach, že mě ten člověk odmítne a tak si raději v duchu nadávám a jenom si představuji, jaké by to mohlo být, kdyby se z nám stali přátelé.Další věc je podzim! Nevím jak Vy, ale já podzim miluju.^^ Má úžasnou atmosféru. Pak jsou tu měkké svetry, kozačky s kožíškem , horká čokoláda...:) Samé úžasné maličkosti, kterému člověku dokáží zvadnout náladu. Barvy listí na stromech od žluté přes oranžovou po červenou. Vůně ve vzduchu po dešti. Blíží se Halloween, zima, Vánoce a také nový rok. Zdá se, že je to až za dlouho, ale věřte mi, že to najednou uteče extrémně rychle. Navíc obecně melancholická nálada je přesně to, do čeho jsem stvořena. A hudba...Nesmím zapomenout na hudbu.
A jak jste na tom Vy?:) Jak se máte?^^
Přeji hodně úspěchů s taneční skupinou! :)
OdpovědětVymazatJá osobně jsem extrovert tudíž nemá se začleňováním problém. A musím se přiznat, že jsem pár introvertům pomohla se začlenit. Mám takový pocit, že jsem je zkazila -_- :D
S tou třídou. Nedistancuj se. Stůj bokem, ale zapojuj se a hlavěn pozoruj. Určitě tam bude minimálně jeden člověk, co za něco bude stát :) Nezkaž si nejlepší roky :)
Jinak podzim také miluju :3
http://gabux-creativity.blogspot.cz/
Za celou taneční skupinu ti ofc děkuji^^
OdpovědětVymazatObdivuju lidi, kteří někam přijdou a dokážou se s lidmi v pohodě bavit:) Taky bych to někdy chtěla umět:D
Jinak ve třídě hodně pozoruji. Ale ono to možná vyznělo, že jsem nová...jsme v kvartě, takže už je znám přes 3 roky. Za tu dobu jsem se nejspíš hodně změnila a chyby budou nejspíš na mojí straně, ale i tak si myslím, že už jsem si udělala nějaký pořádný názor na tu třídu. Jinak mám ve škole pár přátel, ale v jiných ročnících:D
Podzim je úžasný <3 Děkuju moc, že ses na článek koukla:)
někteří lidé tě rádi měli a ty ses zachovala jako mrcha. nedivím se, že si na tom tak jsi. můžeš si za to sama.
OdpovědětVymazatVím kdo tohle píše a jsem si vědoma toho co jsem udělala a jakým způsobem. V odpovědi na komentář nahoře jsem napsala, že jsem to byla já, kdo se změnil a kdo udělal chyby. Ano, můžu si sama za to, že ve třídě nemám žádné přátele, ale víš co? Nelituju toho. Absolutně ne. Měli mě rádi? Možná ano, fakticky. Ale mě to tak nepřišlo. Možná to měli dát víc najevo, víš? A tím se vracíme k věci co jsem psala v článku, že mě nikdo nezná tak, jak si myslí. (Teď to zní, jako bych ze sebe dělala chudáčka, ale tak to není. Je to jenom můj pohled a nechci žádnou lítost ani nic. K ničemu mi to nebude.) A myslím si, že není moc velký rozdíl v tom jak se ke mě lidé chovali předtím a jak se chovají teď.
Vymazattím dát najevo myslíš co? jinak lidi se možná k tobě chovají tak jak předtím, ale já jsem nepsal *velká část lidí* spíš jsem myslel těch pár co jsi měla.
VymazatTím 'dát najevo' myslím to, co myslím. Jo, chovají se furt stejně, vím, já jsem se distancovala a je mi jedno, jak velká část lidí mě 'měla ráda'. Pořád si stojím za tím, že toho nelituji.
VymazatA musí se to řešit tady? Pokud máš problém, tak mi napiš na fb. Nebo na ask, pokud jsi hrdina.
evidentně s tebou už nemám co řešit, takže na tebe seru. Vlastně poslední dobou docela dost xd. Nicméně tobě nemá smysl už nic psát :D měj se blbě
VymazatTo tedy evidentně nemáš. Nikdo ze třídy. Ty že na mě sereš? Nebylo to celou dobu tak že jsem se vysrala na ostatní já? Plno lidí to tak bralo. Když se zeptali, vysvětlila jsem jim to. Vůbec jsem si nevšimla toho, že by na mě někdo sral, jelikož ve třídě jsem jenom přes hodinu. O přestávkách se jdu bavit s normálními lidmi. Ne, nemá smysl mi nic psát, protože mě to nezajímá.
VymazatŽij dlouho a blaze. Doufám, že si někdy najdeš někoho, kdo tě bude mít rád.
Ahoj dívko. :)
OdpovědětVymazatIntrovert.. moje oblíbené slovo snad.. :D
Jsem taky introvert, ale na druhou stranu menší extrovert. Introverta ze mě udělala ztráta člena v rodině a potom šikana ve škole. Doteď mi to zůstalo, ale! nestěžuju si. Je to takové uzavření před Světem, odpojení.. nikdo ti nemůže narušit ten Svět vevnitř, kam se vracíš často a dobíjíš si tam své Energie. Aspoň, já to tak mám.
Nemám moc ráda společnosti, protože se strašně rychle vyčerpám. Chodím do Prahy na školu 5 dní v týdnu a stačí mi to. Společnost celková v Praze mě neunavuje ( nebo možná trochu ano), protože v té se ztratím a nikdo si mě nevšímá. Myslím třeba společnost ve třídě. Ne, že bych je neměla ráda. Je to nejlepší třída, kterou jsem kdy měla, protože na dvou základkách to nebylo nic moc, na té první šikana a na té druhé to bylo lepší, tak mě přijmuli, ale neříkám, že jsem tam s nikým neměla problém.. nebo spíš někdo se mnou. Když jsem ve třídě a všichni třeba pak neskutečně řvou o přestávkách, nebo když jsem hyperaktivní a potřebuju se vydovádět, tak se pak vyčerpám a ihned se odpojuji od lidí. Neusmívám se, spím o hodinách, jsem tichá. A najednou to začne: Ty jsi smutná? Jsi v pohodě? Není ti dobře? Je hezké, že se o mě spolužáci starají, ale na druhou stranu nemám ráda, když někdo řekne, že jsem smutná. Já prostě jenom odpočívám a potřebuji, aby byl každý zticha!! :D
Stále jsem se nenaučila, jak si nenechat brát energii z tzv. upírů nebo vysavačů. Víš, co myslím?:)
A už jsem se hodně setkala s otázkou.. Ty asi nejsi moc společenský tvor, co? :D
Jinak teď mi nedělá problém se bavit s lidmi, i s cizími. Ale radši zůstávám u pár přátel, než abych měla hodně kamarádů. Na tom si celkem potrpím. Ty?
Mám pocit, že mě lidé neznají tak dobře jak si myslí... tohohle se snad ani nemusíš moc bát, protože člověk nikdy nebude znát toho druhého úplně do hloubky. A je jedno, jestli se znáte dlouhá léta. :) Nevíš, co v tom člověkovi je.
Než abych lezla třídě, která mě nemá ráda do prdele, tak radši bych se taky odtrhla. Neříkám, že bych nedělala s nimi aktivity, ale pokud to není nutné, tak prostě sama za sebe.
ahahah, taky máš představy o lidech. Třeba jsem potkala nějakého random kluka v metru a najednou jsem si začla představovat, jak bych se s ním začla bavit a tak.. To se mi stává asi každý den, stále představy. :)
S tím podzimem úplně souhlasím. Co jsem teď napsala nový článek na téma Podzim, tak jsem psala skoro u tom samém, i o té melancholii. Když budeš chtít, koukni. ;)
( bože to jsem se rozepsala.. ale když se v tom článku vidím, tak hned píšu své zkušenosti hah..) :))
Ráda se seznamuji s lidmi, kteří jsou podobní mne. Ráda bych tě poznala, jestli by to šlo. :)
Moc pěkný článek! ♥
www.forestsilence.blog.cz
Wow, páni, ani nevíš, jakou radost mi tenhle komentář udělal!^^ Začnu rovnou hned od konce a ano, taky bych tě moc ráda poznala, pokud by to šlo. :) Na tvůj blog určitě kouknu!^^
OdpovědětVymazatAno, energetičtí upíři. Já jsem nikdy nepozorovala, že by na mě člověk nějak takhle působil. Nebo jsem si toho prostě nevšimla, mám pocit že jsem unavená permanentně. :D
Jako bavit se s cizími lidmi...Je fakt, že to mám často podle nálady. Když okolo není někdo právě ze třídy apod. tak se třeba s tím člověkem začnu v pohodě bavit. Zrovna včera při cestě ze školy jsem slyšela dvě holčiny v tramvaji mluvit japonsky, tak jsem za nimi zašla a v pohodě jsem si s nimi povídala. Ale co se týče toho, když se mi někdo líbí, nedokážu říct ani to blbé 'ahoj'. Pak si vždycky nadávám za to. :D
Samozřejmě, taky je mi příjemnější mít pár blízkých přátel a pak se seznamovat s novými lidmi, ale cítím to tak, že prostě nemám nikoho blízkého. Mám plno přátel, ale prostě jsou to přátelé jen jako přátelé, jestli chápeš, jak to myslím...:D
Jako co se věcí, které musíme ve třídě dělat dohromady, tak se zapojuji, ale když máme možnost dělat projekt samotní, tak se vždycky přikláním k té možnosti. Vyhnu se tak i hádkám a můžu si dělat co chci.^^
Někdy mě ty představy dokážou dostat do děsně melancholické nálady, je to děs. :D
Jsem ráda, že si se ozvala, byla bych ráda, kdybychom se mohly nějak seznámit^^
Nejlepší je se bavit s lidmi, když jste o samotě. Když se mi člověk líbí, tak se aspoň na něj usměju, a když opětuje úsměv, tak jsem totálně hotová. :D :)
VymazatMyslím, že chápu, jak to máš s těmi přáteli. :)
Asi tak!! Vždycky když máme dělat nějaké prezentace, tak si to radši dělám sama, protože vím, co chci, jak to bude vypadat a nebojím se, že by to ten druhý mohl odfláknout. :D :)
♥
Přesně přesně!^^ už ti jdu přijmout tu žádost:D)
Vymazat